Svalbard – v říši ledních medvědů

Strmě vyčnívající špičaté vrcholky hor na západě ani náhorní plošina na východě nezabránily člověku, stejně jako některým dalším živočichům a rostlinám, aby se v těchto pro život svrchovaně nehostinných končinách uchytili. Je to pravé království polárních lišek a ledních medvědů, ve kterém se ještě dnes nikdo rozumný neodváží opustit obydlená místa sám a beze zbraně. Výprava do nitra této země je možná jen v době krátkého léta, ale i tehdy vyžaduje od každého účastníka dobrou tělesnou kondici a neméně dobrou turistickou výzbroj.

Čtyřikrát týdně přilétá letadlo z Tromso do Longyearbyenu, a už samotný let musí být pro každého účastníka nezapomenutelným zážitkem.

Na tom, že se na Svalbardu lidé vůbec usadili, mají zásluhu velká naleziště uhlí, které tu těžili Norové a Rusové. Již v 17. A 18. Století se ze Svalbardu vyplouvalo na lov velryb a mrožů, ale až do roku 1920 nebyla uzavřena žádná mezinárodní dohoda, která by vymezovala právo na využívání přírodních pokladů v této části Severního ledového oceánu. K tomu došlo až v roce 1920 tzv. Svalbardskou dohodou, podle níž suverenitu nad převážnou částí této skupiny ostrovů získalo Norsko. Platí tu norské zákony a tzv. „Sysselmann ze Svalbardu“ je prodlouženou rukou norské vlády.

Jeho úředním sídlem je vesnice Longyearbyen (1200 ob.), která spolu se třemi dalšími vesnicemi žije z těžby uhlí. Barentsburg a Pyramiden jsou dvě ruské hornické osady, a i když mezi Ruskem a Norskem občas v minulosti vládly dosti napjaté vztahy, zde na severu probíhalo jejich soužití vždy v dobrém sousedském duchu.

Tiskni stránku |

Mapa webu

Přidej stránku na: Delicious | | Výměna odkazů